Posted on: 27 července, 2020 Posted by: redakce Comments: 0

O tom, jak může být láska slepá, se přesvědčila Eliška na vlastní kůži. Vždycky si myslela, že je silná, sebevědomá, ale jediný muž ji dokázal srazit na kolena. Od té doby má psychické problémy, nic jí nebaví, bojuje s vlastními myšlenkami a snaží se dotyčného dostat z hlavy, aby mohla konečně zase normálně žít. 

„Je to jako hraní automatů. Můžete se z toho dostat, ale pak stačí jediná hra a jste v tom zase zpátky.“ Tak mluví o své životní situaci Eliška, která má pocit, že z jejího problému nevede cesta ven. Na školních přednáškách totiž pravidelně potkávala jednoho chlapce. Hned poprvé si byla jistá, že je to jen „just another pretty face“, jak o něm sama mluví. Měl dokonalý styl chůze, jemný a zářivý úsměv, hluboký pohled a jakousi přísadu v charisma, která z něj dělala neodolatelného playboye.

Neměla o něj zájem

Ten chlapec jí ale nezajímal, a to až do doby, než se s ní dal do řeči. Byla překvapená, jak s ní mluvil. „Pokládal mi takové osobnější otázky na tělo a já si připadala jako s někým, koho znám roky. Bylo mi to příjemné. Zní to bláznivě, ale bylo to jako si povídat s vlastním svědomím.“ Eliška se nezamilovala do jeho vzhledu, ale do stylu jeho vystupování. Do jeho vůně, chůze, úsměvu, pohybů a gest. A to byla největší chyba.

Pak začalo její trápení

Na odmítnutí chlapců nebyla zvyklá. Naopak vždycky musela nápadníky odhánět a sama přiznává, že jí dotěrnost některých otravovala. Teď si ale na vlastní kůži vyzkoušela, jaké to je být nechtěná a odmítaná. „Myslela jsem na něj každou minutu. Jakoby moje hlava přestala spolupracovat a hledala si záminky, proč na něj myslet. Začalo to být hrozně únavné,“ přiznává.

Eliška si však všimla, že po čase začíná zapomínat. Už ho nevídala a její hlavě se ulevilo. V tom však přišel další problém. Ten chlapec se vždy ozval, když se jí konečně podařilo jej vyhnat z hlavy. „Ta bolest, kterou jsem měla na hrudi se tak pořád vracela. Proplakala jsem spoustu nocí, promarnila spoustu krásných dnů, a to kvůli někomu, kdo si ode mě neustále drží odstup.“

Toxické myšlenky

Až po dlouhých měsících Elišce došlo, jak moc toxická osoba to je. Možná je to příjemný chlapec, ale na ní má špatný vliv, i když o tom sám neví. „Hodně mi pomohla kontrola myšlenek. Když si na něj vzpomenu, snažím se držet všechny asociace na uzdě, aby se nespustila spirála dalších myšlenek. Někdy na to nemám sílu a zase skončím v pláči, jindy jsem silná a udržím se. Myslím si, že to chce čas.“

Autor: M. Stýblová

Článek výše je postaven na reálném příběhu, který byl zaslán do naší redakce. Z důvodu ochrany soukromí jsou pozměněna jména a použity ilustrační fotografie.

5 1 Hlasujte
Article Rating
Odběr
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Všechny komentáře